Vietnam 7.12.2016 - 4.1.2017

Sa Pa

Sa Pa je horské městečko s výhledem na Fancipána, nejvyšší horu Vietnamu. Vzhledem k nadcházejícímu Silvestru bylo téměř nemožné sehnat ubytování a tak jsme se těšili na velkou slávu. Před půlnocí bylo město nacpané Vietnamci. Tři dva jedna - happy new year, nic se nestalo. Žádný ohňostroj, objímání, zvednutí hlavy. Vietnamci posedávají na malých vietnamských židličkách, přežvykují maso na špejli a dál se věnují své činnosti. Připijem si rýžovicou a jdem na kutě. Rýžové terasy, hory a H'mongové ve svých tradičních šatech. Když se naučíte říkat rezolutní ne všem bábám s nůší, co vám chce prodat suvenýry, podaří se vám projít okolí i bez průvodu.

Hanoi

Na dvě noci jsme zakotvili u rodiny Minh na lontu (10km od Hanoie). Ukázalo se, že vietnamštině nerozumíme, ani když na nás babička mluví velice pomalu a gestikuluje. Vietnamci u jídla hlasitě mlaskají, srkají a grkají, když jim chutná (tohle jsme vypozorovali už dávno). Tatínek zavzpomínal na práci v ČSR slovy „jedna dvě tři pivo“ a dal nám ochutnat rýžovicu. Z Hanoie nám utkvěly dvě věci:
  1. Tůtůtů, naprosto šílená doprava, motorky úplně všude. Nejrychlejší pruh je chodník.
  2. Water puppets show je boží, jestli chcete trajdat po Hanoi tak vodní loutkové představení nevynechte.


ostrov Cat Ba

Cat Ba je příjemnou alternativou pro ty, kteří chcou vidět Ha Long bay, ale nechcou se prodírat davem turistů. Město Cat Ba je plné hotelů, restaurací a karaoke barů, které vietnamci (a vůbec celá JV Asie) zbožňují. Vietnamské karaoke je bohužel zábava, která nekončí před 3 hodinou ranní a kterou lze provozovat výhradně s otevřenými okny, takže noční jódlování uslyšíte v každé větší vesnici. Na štědrovečerní večeři jsme si dali rybu v restauraci, které šéfovala odhadem osmiletá holčička v pyžamu. Děti asi pracují i ve Vietnamu. A co je na Cat Ba a zátoce Ha Long k vidění už prozradí fotky...

Tam Coc

Jak naše cesta na sever pokračuje, mizí velké kopce, déšť (hurá) i Ca Phé vong (škoda, rychle jsme si na lenošení u kávy zvykli). Tam Coc je národní park asi 200km od Hanoie, navštěvovaný hlavně kvůli po řece dostupným jeskyním. Lodičkáři tu veslují výhradně nohama, aby se při prohlídce moc neunavili a vydrželi celodenní nával turistů. Řeka je plná pramic, obchodníků a fráze „tip money sirrrrr“.

Phong Nha

V národním parku Phong Nha poprvé potkáváme větší množství turistů. Hlavní místní atrakcí jsou jeskyně ukrýté mezi vápencovýma skaliskama. Zvlášť zajímavá je Dark cave, kam se chodí plavat a rochnit se v bahně. Za lepšího počasí se tady taky chodí na tůry s koupáním v průzračných řekách a lagunách.

Deštivá středozem

Cestou na sever jsme přehodnotili názor na deště v HCMC - to byly jenom takový deštíky. Tady teprve začaly deště. Ze začátku jsme se snažili schovávat ve všudypřítomných kavárnách, později jsme si prostě pořídili pláštěnky. Káva čerstě po sklizni, kterou se Vietnamci snažili sušit na veškerých volných prostranstvích, byla promočená jako my. Jak jsme postoupili dál na sever, aspoň občas se nám ukázaly výhledy na hory zarostlé pralesem.

Ho Chi Minh City

Období dešťů oficiálně skončilo, ale garant počasí to asi ještě nezaregistroval. V Saigonu nám docela pršelo. Doprava je tady blázinec, široké řeky vzájemně se proplétajících motorek. Většinu času jsme strávili prodejem skůtru, případně jídlem a pitím. S prohlídkou města nám pomohl Alvin, u kterého jsme spali přes CS. Cestou z města (už jenom na Burďákovi) jsme se ještě zajeli podívat na část komplexu tunelů, které Viet Kong za války používal k boji proti Američanům. Bohužel je tady vše až přehnaně z Vietnamské perspektivy...

Delta Mekongu

Jih Vietnamu, to je Mekong a jeho nespočet větví. Veškerá nevodní plocha je zastavěná, nebo osetá. Naše cesta do HCMC by se dala shrnout v číslech: útrata 2 300 000₫, tisíce motorek, 280 ujetých kilometrů, desítky mostů přes řeku, 7 cest přívozem, 4 ulepené ruce od latexu (nesnažte se sami naporcovat utržený jackfruit a raději si to ovoce kupte), 3 pantomimická vystoupení na téma „guesthouse“, 2 Phở Bo ke snídani a skvělá vietnamská kuchyně. Směrem na východ Mekong ústí do jihočínského moře, kde lze vidět pouze kilometry klidné, hnědé hladiny, spoustu lovců mušlí a rybářů.



Další fotky (a v plné kvalitě) zde.

Itinerář cesty v PDF k prohlédnutí zde.